Tím že Marina odešla se skupinou lovců ,netušila ,že udělala osudnou chybu. Naložili ji totiž na korbu nákladáku jako zvířátko , odvezli do Cúcuty , kde ji prodali jako otrokyni do nevěstince .Žena jménem Karmen v nevěstinci se s dívkou vůbec nemazlila ,mlátila ji bičem za sebemenší prohřešek . Pánští klienti ji naštěstí míjeli ,fungovala pouze jako služka na úklid a hrubé práce.Za dva roky , kterých si užívala nadávek a bití ,se jí konečně zdařil útěk .Další dva roky stráví touláním po ulici města .Ale potom se na ni štěstí přece jen usměje. Adoptuje ji rodina , která ji miluje a příkladně se o ni stará. Později se její někteří členové odstěhují do Anglie a Marina se stěhuje s nimi. Její minulost jí však po zbytek dalšího života činí větší potíže ,jak sama uvádí ,musela se učit otvírat dveře ,sedět na židli ,dodnes prý neumí pořádně jíst ,musí pozorovat lidi kolem sebe a napodobovat pohyby ,i když je dnes už v seniorském věku. I přes to se stačila v Anglii zamilovat do vědce Johna Chapmana , porodit mu dvě děti .Se svým manželem a dětmi se nakonec usadila v Bradfordu .Žije dnes poklidným životem britské babičky ,avšak kupodivu ze svého dětství nejraději vzpomíná na „svoji opičí rodinu“ .Říká : Malpy mě dodávaly naději ,když mě skočily na ramena ,a cítila jsem jejich opičí srst ,byl to krásný a uklidnující pocit .“ Marina nebyla jediným dítětem ,které vychovávají zvířata. Bez nich by tyto děti v krutých přírodních podmínkách určitě nepřežily.